Ochrana novinářů i férová státní inzerce. Evropský zákon o svobodě médií je hotový

Ochrana novinářů i férová státní inzerce. Evropský zákon o svobodě médií je hotový

středa, 20. prosince 2023

Evropský zákon o svobodě médií prošel minulý týden finální fází vyjednávání. Zástupci Evropské komise, Rady EU a Evropského parlamentu se shodli na kompromisním znění paragrafů, které dosud vyvolávaly rozpory. K definitivnímu hlasování o nařízení se europoslanci dostanou nejpozději v březnu. Nová pravidla by tak mohla začít platit na jaře 2025. HlídacíPes.org přináší aktualizovaný přehled klíčových změn, které zákon přinese pro média, novináře i veřejnost.

Tento text byl původně publikován na webu hlidacipes.org.

Zákon má podle Komise sloužit především občanům. Má jim zajistit naplnění práva na přístup k nezávislým a pluralitním informacím, transparentnost trhu a snazší orientaci v mediálním prostředí. Médiím má umožnit fungování bez vměšování státu, přehled o přidělování státní reklamy a ochranu jejich obsahu před neoprávněným blokováním na online platformách.

Novináře má zákon chránit před nátlakem a špionáží ze strany orgánů státní moci a omezováním redakční svobody. Po přijetí zákona by už nemělo být možné ovládnutí veřejnoprávních médií či regulátorů vládami členských států.

Větší záruky pro média

Jedním z nejdůležitějších a zároveň z nejspornějších bodů byl až do konce jednání článek 4, který se zabývá ochranou novinářů před špehováním a nátlakem na vyzrazení jejich informačních zdrojů. Některé členské země v čele s Francií se snažily protlačit do zákona formulaci, která by státům umožnila využít povinnost zajištění národní bezpečnosti jako záminku ke snadnému nasazení spywaru na novináře.

Právě Francie přitom čelila na začátku října velké kritice mezinárodních organizací za velmi sporný případ nátlaku na investigativní novinářku Ariane Lavrilleux, která byla v souvislosti se svojí prací vzata do vazby a její byt byl prohledán bez předchozího soudního příkazu. HlídacíPes.org informoval o případu zde.

Zákonodárci se nakonec přiklonili k větším zárukám pro svobodu médií, a nový zákon tak neumožní státům žádné zásahy nad rámec stávající legislativy.

„Jsem moc ráda za ten výsledek, protože novináři v Evropě potřebují mít větší ochranu proti politickým a ekonomickým tlakům i proti hrozbám ohledně vlastní bezpečnosti. Nezávislá média také potřebují ochranu proti síle digitálních platforem, které by je mohly upozaďovat a moderovat jim obsah. Myslím, že ten zákon řeší spoustu palčivých problémů a jeho schválení je historickým momentem pro mediální svět,“ říká pro HlídacíPes.org místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová.

Její tým návrh zákona připravil a Jourová jej představila poprvé v září minulého roku. „Myslím, že by se ten zákon mohl jmenovat po Janu Kuciakovi, protože jeho příběh o tom, jak pracoval s informacemi, psal pravdu a nakonec ho kvůli tomu zabili, mě inspiroval k navržení tohoto prvního evropského zákona na ochranu novinářů,“ řekla tehdy.

Právo občanů na pluralitu informací

Zákon ukládá členským státům, aby (v souladu s článkem 11 Listiny základních práv Evropské unie) zajistily, že občané budou mít přístup k pluralitě mediálních služeb produkovaných redakčně nezávislými médii, a to bez jakéhokoli zásahu státu. Bude posuzován dopad koncentrace mediálního trhu na pluralitu médií a redakční nezávislost.

Kdo bude arbitr

Vznikne Evropský sbor pro mediální služby. Ten nahradí současnou platformu evropských regulačních orgánů pro audiovizuální mediální služby (ERGA). Členy Sboru budou zástupci národních regulátorů (v případě ČR se jedná o RRTV), případně společný zástupce, pokud v zemi existuje více regulačních či relevantních samoregulačních orgánů pro oblast médií. Státy mají zajistit, aby regulátoři fungovali zcela nezávisle na státní moci.

Sbor bude poradním orgánem Komise a bude vydávat posouzení a stanoviska k dodržování zákona. Schvalovat je bude dvoutřetinovou většinou. Pokud bude Sbor vydávat stanoviska v oblasti tisku a online médií, bude je muset konzultovat s profesními organizacemi novinářů a vydavatelů v dané zemi, případně samoregulačním orgánem, a jejich názor vzít v potaz. Sbor naopak nebude odpovídat za dohled nad ustanoveními zákona, která se týkají práv a povinností provozovatelů médií. Nebude tedy hodnotit média.

Redakční nezávislost a transparentnost

Členské státy budou muset respektovat redakční svobodu provozovatelů médií a vyvarovat se jakýchkoli zásahů. Média musí zaručit, že redaktoři a šéfredaktoři mohou svobodně přijímat redakční rozhodnutí, ovšem v rámci redakční linie provozovatele daného média. V trialogu prošel původní návrh Komise, který vztahuje tuto povinnost jen na zpravodajská média.

Zákon doplňuje sada doporučení, která uvádí mimo jiné přehled osvědčených postupů k posílení redakční nezávislosti. Tato doporučení nejsou závazná.

Zákon nestanoví žádné nástroje, jak vymáhat dodržování redakční nezávislosti a etických standardů v médiích, v nichž o to nestojí vydavatel ani novináři.

Všichni provozovatelé médií ale budou muset zajistit transparentnost vlastnictví daného média. Zákaz vlastnit média, který by se týkal hlav států, premiérů či ministrů, se pokusil prosadit Evropský parlament. To ale v trialogu neprošlo. Europoslanci dostali možnost formulovat toto omezení do odůvodnění zákona.

Provozovatelé médií, kteří dostávají veřejné finanční prostředky ze třetích zemí (například za reklamu), budou každoročně předkládat zprávu vnitrostátnímu regulačnímu orgánu. Ve zprávě musí být uvedeno, od koho přesně a jakou celkovou částku provozovatel média obdržel.

Opatření se budou vztahovat na všechna média, původně Komisí navržená výjimka pro velmi malá média procesem vyjednávání neprošla.

Spyware proti novinářům

Zákon nastavuje záruky proti použití špionážního softwaru proti médiím, novinářům a jejich rodinám. Také stanoví, že novinář nesmí být nucen prozradit svůj zdroj.

Proti požadavkům Rady EU na co největší pravomoce států v tomto směru protestovali společně novináři, vydavatelé i další organizace působící v oblasti svobody médií. Obávali se zneužití pod záminkou ochrany národní bezpečnosti. Zákonodárcům zaslali řadu společných výzev, aby do zákona prosadili co nejsilnější ochranu novinářských zdrojů. Odvolávali se přitom na případ britského novináře Williama Goodwina, kterému dal za pravdu Evropský soud pro lidská práva, když v roce 1996 rozhodl, že ochrana mediálních zdrojů je jednou ze základních podmínek svobody tisku. Zneužití špionážního softwaru na sledování novinářů v EU se dosud potvrdilo v Řecku či Maďarsku.

Veřejnoprávní média

Financování veřejnoprávních médií musí být podle nového zákona přiměřené a stabilní, aby byla zajištěna redakční nezávislost. Jejich manažeři a správní rady budou muset být jmenováni transparentním, otevřeným a nediskriminačním způsobem. Jejich odvolání bude možné pouze za výjimečných okolností a zdůvodnění bude muset být zveřejněno. Veřejnoprávní média budou muset poskytovat pluralitu informací a názorů, nestranným způsobem v souladu s jejich posláním veřejné služby.

Vypadl pozměňovací návrh europoslanců, který říkal, že adekvátní financování veřejnoprávních médií by jim mělo umožnit i rozvoj „nových obsahových a mediálních forem a technický rozvoj“. Proti tomu protestovali soukromí vydavatelé online médií, kteří upozorňovali na neférovou soutěž, ohrožení plurality médií a porušení staršího předpisu Komise.

Státní reklama

Zákon reguluje podmínky pro přidělování státní reklamy do médií. Orgány veřejné správy a státní podniky budou muset každoročně zveřejňovat informace o tom, kterým médiím a kolik zaplatily za reklamu. Bude se také muset zvýšit transparentnost a objektivita měření sledovanosti, které mají na příjmy médií z reklamy vliv.

Podle původního návrhu Komise se měly tyto povinnosti vztahovat pouze na státní instituce ve veřejnosprávním celku nad milion obyvatel. Tato hranice byla na žádost Evropského parlamentu snížena na sto tisíc obyvatel. Europoslanci se také snažili omezit objem reklamy, který by mohl jeden veřejnosprávní orgán přidělit jednomu provozovateli média v daném roce. To mělo instituce donutit, aby rozdělovaly inzerci férověji mezi více médií. Tento pozměňovací návrh ale také neprošel trialogy.

Ochrana online obsahu médií

Zákon nastavuje záruky proti neoprávněnému odstranění mediálního obsahu, který je vytvořen profesionálními médii v souladu s profesionálními standardy. Online platformy jako Google, které mají podle Aktu o digitálních službách (DSA) povinnost odstraňovat škodlivý obsah jako dezinformace či podněcování k násilí, musí podle tohoto zákona přistupovat jinak k médiím než k ostatním uživatelům.

Pokud mají v úmyslu blokovat jejich obsah, musí informovat vydavatele alespoň 24 hodin před tím, než k takovému kroku přistoupí. O tom, co jsou a co nejsou relevantní média, na něž se bude opatření vztahovat, mají rozhodovat vnitřní pravidla platformy, transparentnost médií a jejich sebeprohlášení, v němž se přihlásí k dodržování etických standardů. Nesmí být financována ani jinak propojena s vládami třetích zemí. Pokud bude případ sporný, mohou platformy požádat o radu regulátora či samoregulační orgán.

Další otázky, které se v souvislosti se zákonem EMFA často objevují:

Je nový zákon cenzurou médií?

Evropský zákon o svobodě médií (EMFA) nepřináší cenzuru tisku. Zákon nereguluje média, ale prostředí, ve kterém fungují. Cílem nařízení je zajistit v členských zemích jednotné podmínky pro existenci nezávislé žurnalistiky a zachování plurality médií.

Jaký byl časový postup při vzniku zákona?

Veřejnost měla možnost vyjádřit se k záměru již před dvěma lety. 21. prosince 2021 zahájila Evropská komise otevřené veřejné konzultace o připravovaném zákoně, které byly otevřené do 25. března 2022. 16. září 2022 zveřejnila Evropská komise svůj návrh nařízení. Evropským parlamentem prošel návrh na začátku října 2023 ověnčený stovkami pozměňovacích návrhů. Trialogy začaly hned v říjnu.

Jak hlasovali čeští europoslanci?

Evropský parlament odhlasoval návrh zákona velkou většinou (448 pro, 102 proti a 75 se zdrželo hlasování). Z českých europoslanců zvedli ruku pro zákon Luděk Niedermayer, Stanislav Polčák, Jiří Pospíšil, Michaela Šojdrová, Tomáš Zdechovský, všichni tři pirátští europoslanci (Marcel Kolaja, Mikuláš Peksa a Markéta Gregorová) a také Radka Maxová (bývalá za ANO) a Dita Charanzová jako jediná ze současných europoslanců za ANO. Proti byli Jan Zahradil, Hynek Blaško a Ivan David. Zdrželi se Martin Hlaváček, Ondřej Knotek, Ondřej Kovařík, Evžen Tošenovský, Alexandr Vondra, Veronika Vrecionová a Kateřina Konečná. Martina Dlabajová (ANO) na zasedání nebyla.

Jak bude zákon vymahatelný?

V případě, že státy zákon nedodrží, může s nimi Komise zahájit řízení o nesplnění povinnosti. To může vést až k finančním sankcím ze strany Evropského soudního dvora. Při rozhodování o tom, zda k porušení zákona došlo, bude brát Komise v potaz stanoviska Sboru. Může si ale nechat vypracovat i další posudky. Zákon stanoví záruky i pro novináře. Ti se budou moci obrátit na vnitrostátní soudy, pokud se budou domnívat, že jejich práva vyplývající ze zákona nejsou respektována.

Kdy začne zákon platit?

Zákon vstoupí v platnost dvacátý den po zveřejnění ve věstníku, což by mohlo být v dubnu 2024. Termín pro účinnost zákona bude zřejmě 15 měsíců od zveřejnění. Protože se jedná o nařízení a ne směrnici, předpis bude platný ve své finální podobě pro všechny státy a jednotlivé členské země EU ho nebudou moci individuálně upravovat při implementaci do svých zákoníků.

Autor: Lucie Sýkorová

Ochrana novinářů i férová státní inzerce. Evropský zákon o svobodě médií je hotový